• Sesazování dýh se neobejde bez řádně zvládnuté teorie sesazování, proto jsou tyto strany věnované teorii.
• Následuje obsah, který bude pravidelně doplňován o informace.
  

  ---

  OBSAH:

  1.	ÚVOD
  	1.1.	Historie výroby dýh
  	1.2.	Opis z Ottova naučného slovníku
  2.	PROBLEMATIKA SESAZOVÁNÍ
  	2.1.	Základní pojmy
  	2.2.	Rozdělení sesazenek
  	2.3.	Vytváření dýhových obrazců sesazenek
  	2.4.	Technické požadavky
  		2.4.1.	Návaznost kresby a pravidelnost obrazců
  		2.4.2.	Vlhkost
  		2.4.3.	Rozměry
  		2.4.4.	Přídavky na sesychání sesazenek
  		2.4.5.	Jakost sesazenek
  		2.4.6.	Označování sesazenek
  		2.4.7.	Toxicita dřevin
  		2.4.8.	Drsnost povrchu
  		2.4.9.	Spárová pevnost dýhových sesazenek
  3.	TECHNOLOGIE SESAZOVÁNÍ
  	3.1.	Ruční sesazování dýhových sesazenek
  		3.1.1.	Vybavení pracoviště ručního sesazování
  		3.1.2.	Technologické podmínky
  		3.1.3.	Postup práce
  	3.2.	Strojní sesazování dýhových sesazene
  		3.2.1.	Sesazovací stroje KUPER
  		3.2.2.	Sesazovací stroje RÜCKLE (Fisher+Rückle)
  	3.3.	Oprava sesazenek
  	3.4.	Skladování sesazenek
  5.	MĚŘENÍ
  	5.1.	Metodika měření tloušťky
  	5.2.	Metodika měření drsnosti
  	5.3.	Metodika a měření spárové pevnosti dýhových sesazenek
  6.	POUŽITÁ LITERATURA

  ---

1. ÚVOD

   Problematika výroby a zkoušení sesazenek je v dostupné literatuře nedostatečně vysvětlena a velmi podceňována. Sesazování, sesazenka a výroba sesazenek to jsou slova, která se v dnešní době v odborných publikacích téměř nevyskytují. Naše povídání bude zaměřeno na problematiku sesazování, sesazovací technologie a parametry sesazenek. Část teorie by měla být věnována našemu měření. Měření se bude zabývat zkouškami spárové pevnosti, drsnosti povrchu a měřením tloušťky dýhových sesazenek. Do jisté míry se měření stává prací novátorskou a experimentální. Výsledky budou mezi sebou porovnány a seznámíme vás i s důsledky měření.

Zpět na OBSAH

1.1. Historie výroby dýh

    Dřevo je na dotek i vzhledově teplé a proto bylo a je vyhledávanější než kámen, kov či plast. Kresba dřeva je oproti jmenovaným materiálům na každém kousku originální a neopakovatelná. Toho si byli vědomi už staří Egypťané. Vzácná dřeva byla i dříve velice drahá a tak nábytek těmito dřevy pouze zdobili ve formě tenkých destiček v kombinaci se slonovinou. Lepení a spojování povrchů se začalo používat už před 3000-3500 tisíci let před Kristem.
Dodnes jsou důkazy o nábytku olepeném destičkami ze dřeva. A můžeme obdivovat umění a zručnost dřívějších řemeslníků. Z Egypta se rozšířilo dýhování do Řecka, Říma a dále do Evropy. V 16.století se v západní Evropě, a zejména ve Francii, začal vedle nábytku z masivního dřeva, vyrábět i dýhovaný nábytek. Značný zájem o tento druh nábytku a tím i nutnost výroby předchůdců dnešních dýh si vyžádalo zdokonalení způsobu jejich výroby.
První průmyslově vyráběné dýhy se vyráběly řezáním na horizontálních pilách. Až teprve v první polovině 19.století byl vynalezen horizontální stroj, který umožnil větší využívání technologie dýhování. Pro lepší využití a větší výtěž se vyrobené dýhy začali sesazovat a formovat tak do symetrických a asymetrických obrazců. Značnou popularitu získali též intarsie.

Zpět na OBSAH

1.2. Opis z Ottova naučného slovníku

    Pátrali jsme v naučných slovnících. A nalezli jseme popis a vysvětlení v Ottově naučné encyklopedii. Definice dýhy je v Ottově encyklopedii napsána velice výstižně, srozumitelně a to i přesto, že je napsaná staročeštinou.
Zní asi takto:
„Dyhy též d y j e, obyčejně též f u r n ý r y, d y h o v é l i s t y zovou se tenká prkénka dřevěná (dřevěné listy) o tloušťce až jen zlomku milimetru jichž se užívá v uměleckém truhlářství na obkládání nábytku a p., aby se jim dodalo lepšího vzezřeni. D. řezají se tudíž skoro výhradně ze vzácných dřev cizokrajných (mahagonového, jakarandového, palisandrového a j.), a dává se jim proto tloušťka tak skrovná jak jen přirozená pevnost dovoluje. Nepatrnou tloušťkou docílí se dále toho,že z kusu dřeva nabýváme více stejných listů dyhových, jak jich třeba při vzorcích se opakujících. D. řezají se bud zvláštními p i l a m i d y h o v ý m i nebo h o b l o v a c í m i s t r o j i d y h o v ý m i.
D y h o v é p i l y jsou obyčejné rámové pily horizontálné, při kterých řezané dřevo pohybuje se svisle proti pile zdola nahoru. List pilní jest ovšem velmi tenký (0,3 mm) a silně napjat s jemnými zuby o skrovném rozchodu. Pohyb pily musí být přesný, a proto se vede po celé délce zvláštním příložkovým kosem železným. Pila řeže obyčejně v obou směrech a konává 200-240 řezů v 1 minutě, ba i více, zdvih bývá 0,6 m. List pilní bývá 1,42 m dlouhý, 10 cm široký a 0,33 mm silný. Ku pohybu stroje spotřebuje se asi 1 kon. síla. Zuby nutno vždy po 10 až 20 minutách práce brousiti.
H o b l o v a c í s t r o j e d y h o v é bývají buď tak zařízeny, že dřevo vede se proti noži, hoblík pak ovšem po každém řezu musí konati pohyb dolů o tloušťku d., nebo pohybuje se hoblík buď svisle nebo vodorovně, a pak zvedá se dřevo o tloušťku d. Aby se dřevo nezadrhávalo, vede se hoblík přes vlákna tak,že jeho ostří tvoří se směrem pohybu asi 80^o. Želízko hoblíku jest nakloněno k povrchu dřeva asi o 15^o. Rychlost hoblíků bývá asi 0,25 m za 1 vteřinu. Aby se d. při hoblováni netrhaly nebo neprolamovaly, je radno dřevo před řezáním důkladné napařiti, což děje se vodní parou ve zvláštních uzavřených nádobách. Někdy užívá se také hoblovacích strojů spirálovitých, kde nůž řeže dyhu ze špalku volné se otáčejícího ve způsobě táhlé spirály, kteréhož způsobu též někdy ve výrobě zápalek se užívá. D. z hoblovacího stroje možno dostati tenčí a vedle toho hladčí než z pil dyhových. Poslední vlastnost vítána bývá zvlášť při pracích dokončovacích, hlavně při polirování dyh.“ A něco málo ohledně dýhování starší doba vnímala takto:
„Dyhování neb furnírování sluje v truhlářství obkládáni předmětů z obyčejného dřeva tenkými listy(dyhami) ze vzácných a jemných dřev cizokrajných. D. má za účel dáti obyčejným předmětům vzezření vzácnějších, jež však při tom jsou lacinější a lehčí. Různým seskupením dyh docílí se u předmětů lepšího vzezření než by jinak z plného dřeva možno bylo. Kromě toho lze užiti i menších kousků dřev vzácných, když se na dyhy rozřezají. Dyhované předměty vedle toho jsou trvanlivější než plné, poněvadž se nebortí.
Umělecký truhlář klade dyhy tak vedle sebe, aby jejich zrcátka a vzorky dala vkusné symetrické tvary pokud možno se opakující.K tomu třeba ovšem několika stejných dyh, jak se dostanou po dvou řezem pily. Symetrie šetří se při tom různě. Buď se složí dvě dyhy tak, že obrazce jejich jsou symetrické ku spáře je dělící nebo se obloží plocha čtyřmi dyhami, tak že spáry uprostřed plochy se křižují. Ovální, okrouhlé a polygonální plochy dyhují se obyčejně hvězdovitě (en coeur, en rosace), t.j. dyhy přiříznou se klínovitě a všecky spáry po uložení musí se stýkati ve středu plochy.
Za dřevo základní pro dyhování hodí se ovšem nejlépe dřevo takové, které vysušeno jsouc málo již pracuje a se sesychá jako lípové, topolové, jedlové. Nejlepší k tomu účelu jest však dubové bez suků, které jest pevné a k němuž klih dobře lne. Spoje dřeva zpodního musí býti pevné a nehybné, kolíčky dřevěné, po případě hřebíky kde jich ku spoji bylo užito, nesmějí na povrch, jenž se dyhuje, vyčnívati, aby nestejnoměrným sesycháním nepovstaly hrboly na dyze. Z týchž příčin nesmějí nikde býti drážky nekryté, aby klih dobře lnul, musí povrch zpodní býti poněkud drsný, čehož se docílí na rovných plochách zubatých hoblíkem, na plochách nerovných rašplí. Dyhy mají býti stejně silné a prosty trhlin a děr, zpodek má býti rovněž poněkud drsný.
K d. užívá se listů někdy složených již z různobarevných dyh. Příslušné části různé podoby vyřezávají se z větších listů buď pořízem neb ostrým nádrhem nebo pilkou, po případě ostrým kružidlem při předmětech okrouhlých. Části tyto sestavují se na listu naklíženého papíru v příslušné vzorky. Někdy spojuje se několik úzkých pásků dyhových širšími plochami v prut, který pak kolmo ku sparám se přeřeže. Ze špalíčků takto nabytých hotoví se dyhované práce pode jménem d ř e v ě n é m o s a i k y. Při výrobě ve velkém jest ovšem způsob takový velmi laciný, ale jest tu málo vzorů na vybranou. Vedle mnohých jiných způsobů d. jest zajímavý následující: dvě různobarevné dyhy položí se na sebe a na svrchní přilepí se papír s příslušným vzorkem složeným pouze z uzavřených křivek. Obě dvě dyhy vyřezávají se nyní lupenkou současně. Části vyříznuté se jednoduše pak vymění a přiklíží, čímž zbobtnají a vyplní otvor zúplna. Tím obdrží se dva úplně stejné exempláry. Kromě pilin není tu sic jiných odpadků, ale způsob ten jest přece jen velmi obtížný, tak že se méně zhusta provádí.
D. na r o v n ý c h p l o c h á c h jest nejjednodušší. Dyhy položí se na zpodek, který jest potřen horkým klihem a silně se přitlačí. K tomu cíli položí se na dyhu nahřáté prkno jedlové jako podložka pod svěráky. Při dvou stejných kusech dyhovaných netřeba podložky. Dyhy položí se prosté na sebe. Má-li předmět míti d. na obou stranách, položí se obě dyhy rychle za sebou, položí příložky na obě strany a stačí. Při lepších pracích užívá se někdy dvojitých příložek, čímž se zvláště předchází trhlinám. Na úzké plochy rovné nepřitlačuje se dyha svěráky, nýbrž nahřátou ploskou kladiva, kterým se po dyze pojíždí.
D. h r a n provádí se tak, aby nikde nebylo spáry viděti. Dyha uřízne se tak velká, že stačí na obé plochy v hraně se stýkající. Pak se polepí na vnější straně silným papírem, na to přiklíží se nejprve na jedné straně pak se na vnitřní straně dosti hluboko podél hrany nařízne, oklopí na druhou stranu a přiklíží. Hrany vypadají takto velmi čistě a neštípají se, poněvadž papír toho nedopouští. – D. p l o c h k ř i v ý c h jest stejné jednoduché, jen že se dyhy, aby byly ohebnější, uprostřed ztenčují vyhoblují. Ku přitlačování užívá se buď příložek stejného zakřivení jako má plocha, nebo užívá se při složitějších plochách nahřátého písku jemného v pytlích, které se podložkami a svěraky ku předmětu přitlačují.
Při d. k u l a t ý c h p ř e d m ě t ů (jako jsou sloupy,válce a.p.) ztenčují se dyhy rovnéž a přiřezují se trochu větší než vyžaduje obvod, načež na vnější straně se navlhčí a vnitřní stranou nahřívají se nad ohněm, čímž se již zakřivují. Aby nepukaly, polepuje se vnější strana proužky plátna. Přitlačování děje se buď příložkami, které ovšem ne) výše třetinu obvodu obnášejí.Třeba tedy přiklížení provésti alespoň na třikráte. Druhý způsob přitlačování děje se silným lněným pásem, který se zvláštním přístrojem tzv. d y h o v a c í m s t r o j e m na obvod válce pevně navine. Tam kde kraje dyhy přečnívají přes sebe, vymačká se klih nahřátým železem, načež vrchní převislý kraj se pozorně ulřízne a zbylá čásť znova přitlačí.Nejobyčejnéjší vadou dyhovaných prací jest ta, že dyha na některém místě na kraji nepřiléhá. Pak se pomáhá tím, že vkládá se nožem trochu řídkého klihu do spáry a přimačkne se. Utvoří-li se někde uprostřed bublina, pochází buď od nahromaděného zde klihu a pak jej nutno nahřátým železem rozetříti, anebo není zde klihu dostatek a pak nejlépe bublinu rozříznouti a spárou řídkýb klih vnésti a přitlačiti. Dokončovací práce d. jsou pak očištění od klihu na povrchu, srovnání spar hoblíkem, hlazení a polírováni. “ …konec citace.
Základní pohled na výrobu dýh je velice dobře podchycen v uvedeném výňatku a lze je úspěšně modifikovat a aplikovat na dnešní dobu. Výroba a sesazování dýh do dýhových sesazenek s následným použitím při výrobě nábytku je v dnešní době a společnosti žádaná, zlevňuje výrobu nábytku, šetří přírodní zdroje. O výhodách či nevýhodách použití dýh oproti nábytku z masivního dřeva bylo napsáno hodně, jasné je že nábytek za použití dýh je velice levný a dostupný pro zákazníka. Problematika usnadnění výroby a dodržování technologických požadavků výroby dýhových sesazenek bude přiblížena v této diplomové práci, a doložena naměřenými hodnotami a grafy.

Zpět na OBSAH

2. PROBLEMATIKA SESAZOVÁNÍ DÝH

   V této kapitole se saznámíme se základními pojmy při tvorbě sesazenek. Objasníme si styly sesazování a ujasníme základní požadavky na zpracovávanou dýhu.

Zpět na OBSAH

2.1. Základní pojmy

Dýha – tenký list ze dřeva vyrobený loupáním nebo krájením
Krájená dýha – dýha získaná krájením bloku v podélném nebo příčném směru k průběhu vláken
Loupaná dýha – dýha určité tloušťky, získaná loupáním výřezu. Pro účely výroby okrasných dýhových sesazenek se používá excentrické loupání výřezů.
Levá (rubová) strana dýhy – plocha dýhy, která se při loupání nebo krájení dotý-ká nože a často se na ní objevují podélné trhliny a vytrhaná vlákna. (Má horší kvalitu a drsnější povrch)
Pravá (lícová) strana dýhy – Plocha dýhy, které se dotýká tlačná lišta krájecího či loupacího stroje (tlakovnice). Je kvalitnější a má lepší drsnost povrchu.
Kmenová dýha – soubor, v kterém jsou uloženy dýhy z jednoho bloku (prizmy) tak, jak byly za sebou vyrobeny.
Dýhový přířez – je označení pro jednotlivé listy ze svazku dýhových přířezů nebo jednotlivý list sesazenky.
Svazek dýhových přířezů – je polotovar, který vzniká dělením dýhového svazku na rozměry, potřebné k výrobě sesazenek.
Hrany – úzké pásky krájených nebo excentricky loupaných dýh stanovených rozměrů a provedení, určené na předýhování bočních ploch konstrukčních desek a jiných dílců.
Aro dýha (též. lami dýha, alpi dýha) – dýha z reprodukovanou texturou. Dýha vyrobená z méně kvalitních dýh navrstvených do bloků a slepených. Tento blok se následně pod určitým úhlem nakrájí. Vzniknou tak dýhy různých textur a vzo-rů.
Mikrodýha – dýha velmi přesně krájená, její tloušťka dosahuje jen několik dese-tin milimetru (0,05 – 0,2 mm). Tyto dýhy jsou nejčasněji podlepovány lepenkou či papírem pro dosažení větší manipulační pevnosti.
Intarsie – okrasná sesazenka vyráběná převážně ručně (nebo na speciálním razí-cím zařízení) rozličných tvarů a motivů, vyráběná ze účelem ozdoby a prezentace použitých dřevin.
Mozaika – sesazenka pravidelných opakujících se vzorů používaná na výrobu podhledů, podlah a obkladů z aglomerovaných materiálů.
Sesazenky – sesazené dýhové formáty určených rozměrů a provedení, vytvořené spojením zpravidla dvou nebo více formátovaných krájených nebo excentricky loupaných dýh.
Sesazenky podélné – sesazenky se směrem dřevních vláken rovnoběžným s delší hranou sesazenky.
Sesazenky příčné – sesazenky se směrem vláken dřeva rovnoběžným s kratší hranou sesazenky.
Sesazenky křížové – sesazenky ze čtyř (nebo z násobku čtyř) na sebe navazují-cích dýhových přířezů, spojených k sobě zrcadlově po podélné a příčné hraně.
Sesazenky na šikmou spáru – vyrobené ze dvou nebo více dýhových přířezů, přičemž směr spoje tvoří ostrý úhel (méně než 45o) s hranou sesazenky.
Sesazenky kombinované – sesazenky vyrobené z dýh různých dřevin, nebo zvláštní konstrukce.
Sesazenky kombinované – sesazenky vyrobené z jedné nebo více různých dřevin (podle dohody výrobce s odběratelem).
Soubor sesazenek pro nábytkové soupravy – komplet sesazenek množstvím, rozměry, dřevinou a provedením odpovídající předložené výkresové dokumentaci a popisu v objednávce odběratele.
Dílčí sesazenka – je polotovar z více dýhových přířezů pro výrobu kombinova-ných sesazenek nebo sesazenek se složitějšími obrazci, který se před celkovým zhotovením sesazenky ještě opracovává (zastřihává z jedné nebo více stykových stran).

Zpět na OBSAH

2.2. Rozdělení sesazenek

• Podle druhu nábytku, na který jsou sesazenky určeny, rozlišujeme:
  - sesazenky pro soupravy nábytku
  - sesazenky pro sektorový a sestavovací nábytek
  - sesazenky pro sólo výrobky
  - sesazenky pro zakázkovou výrobu nábytku
• Podle provedení nábytku rozlišujeme:
  - sesazenky pro přírodní provedení
  - sesazenky pro mořené povrchy
  - sesazenky pro povrchovou úpravu pigmentovými nátěrovými hmotami
• Podle druhu nábytkových ploch, na které jsou určeny, se sesazenky dělí na:
  I. Sesazenky na viditelné vnější plochy

a) Sesazenky na čelní plochyb) Sesazenky na ostatní viditelné vnější plochyc) Sesazenky na plochy za skly
II. Sesazenky na viditelné vnitřní plochya) Sesazenky na vnitřní plochy dveříb) Sesazenky na ostatní viditelné vnitřní plochy
III. Sesazenky na neviditelné plochy

• Sesazenky na čelní plochy – zahrnují sesazenky určené na přední plochy dveří, klopen, zásuvek, vrchní plochy stolů a stolků a vrchní plochy skříní a skříněk do výšky 1400 mm.
  Sesazenky na ostatní viditelné vnější plochy – zahrnují sesazenky, určené na vnější plochy boků, všechny plochy otevřených nik, vnější plochy vložek roztaho-vacích stolů a vrchní vodorovné plochy skříní od výšky 1400 mm do 1700 mm.
  Sesazenky na plochy za skly – zahrnují sesazenky na plochy za posuvnými skly a skleněnými dveřmi.
  Sesazenky na vnitřní plochy dveří – se zpravidla zhotovují z téže dřeviny jako vnější plochy z důvodů omezení nebezpečí zborcení dveří. Použije-li se odlišná dřevina, musí svými vlastnostmi co nejvíce odpovídat dřevině na vnější ploše.
  Sesazenky na ostatní viditelné vnitřní plochy – sesazenky na vnitřní plochu boků, svislých a vodorovných mezistěn, den, půd, polic a zad skříní a skříněk, sesazen-ky na vnější povrch zásuvek viditelné při vysunutí a na všechny vnitřní povrchy zásuvek.
  Sesazenky na neviditelné plochy – sesazenky na plochy nábytku obrácené ke zdi, spodní plochy den, spodní plochy desek stolů a stolků a horní vodorovné plochy na výrobku ve výšce nad 1700 mm, dále sesazenky určené na vnitřní plochu korpusů a zad zásuvkových skříněk, na spodní plochu vodorovných dílců do výš-ky 800 mm a vnitřní plochy obložené zrcadly a sesazenky na vnitřních plochy lůžkových postranic.

• Podle druhu spojení dýhových přířezů do sesazenky dělíme sesazenky na:
  Spojované:

- Lepící páskou (pro dýhové přířezy tl. 1,2 – 3,7 mm)- hladkou (neperforovanou)- perforovanou- Tavným vláknem (v současné době nejlevnější a nejpoužívanější způsob spojování dýh)- jedním vláknem- dvěma vlákny- Na tupou spáru lepidlem (vyspělá technologie avšak poměrně drahá,   vyžaduje dodržení přesných technologických postupů a kvalitu dýhových přířezů)- Jinými vhodnými materiály ve speciálních případech

• Podle vzájemné polohy za sebou následujících dýhových přířezů při sesazování rozlišujeme tyto základní způsoby sesazení:a) Sesazování proti sobě (zrcadlově)
  

  - tímto způsobem mohou být dýhové přířezy sesazeny jak na šířku obr.č.1, tak na délku obr.č.2 nebo v obou směrech obr.č.3.

  ---

- Dýhové přířezy se odebírají z opracovaného svazku a skládají do sesazenky bez otáčení vždy buď pravou nebo levou staranou dýhy nahoru obr.č.4. Obrazec sesazenky je vždy asimetrický.

- Sesazování za sebou je vhodné zvláště pro dřeviny s výrazně šikmým, točitým nebo střídavě točitým průběhem vláken, u kterých při sesazování proti sobě dochází v důsledku rozdílného odrazu světla na pravé a levé straně dýhy k dojmu odlišného zbarvení sousedních přířezů(vyskytuje se nejčastěji u mahagonu, dubu,javoru, olše a břízy).

- U párových sesazenek (dveře dvoukřídlých skříní apod.) se levá a pravá sesazenka sesazují proti sobě, zrcadlově obr.č.5.

- Sesazování za sebou se může použít pro podélné i příčné sesazenky

- Dýhové přířezy se při odebírání z opracovaného svazku a skládání do sesazenky střídavě otáčejí pravou a levou stranou dýhy nahoru obr.č.6. Obrazec sesazenky je částečně symetrický.

- U párových sesazenek, sesazovaných střídavě ze sebou, se pravá a levá sesazenka obracejí proti sobě, zrcadlově obr.č.7.

- Sesazování střídavě za sebou lze s výhodou použít na více dveřové výrobky nebo sestavy o lichém počtu dveří (3 dveřové, 5 dveřové apod.), kde jejich částečnou symetrií se docílí podobný výsledek jako při sesazování na křížovou spáru obr.č.8.

Zpět na OBSAH

2.3. Vytváření dýhových obrazců sesazenek

Využitím uvedených způsobů sesazování (proti sobě, za sebou a střídavě za sebou se vytvářejí při sesazování dýhové obrazce, charakterizované různým uspořádáním a různým směrem průběhu dřevních vláken vzhledem k základním rozměrům sesazenky. Podle dýhových obrazců se rozlišují tyto základní druhy sesazenek:

Zpět na OBSAH

2.4. TECHNICKÉ POŽADAVKY

2.4.1. Návaznost kresby a pravidelnost obrazců

    U sesazenek, sesazovaných proti sobě (zrcadlově), určených na všechny vnější viditelné plochy, plochy za skly a vnitřní plochy dveří, musí být dodržena návaznost kresby sousedních přířezů a souměrnost obrazce sesazenky. Při použití ostatních způsobů sesazování (za sebou nebo střídavě za sebou) musí být dodrženo pořadí dýhových přířezů, odpovídající původnímu pořadí v dýhovém svazku. Pokud je z opracovaného svazku přířezů tangenciální nebo polotangenciální dýhy nutno některé přířezy vyřadit pro nedovolené vady, počet za sebou následujících vyřazených přířezů, připadající na jednu sesazenku, určenou na čelní plochy, nesmí být vyšší jak dva.
U párových sesazenek, sesazovaných střídavě za sebou vzniká problém v důsledku rozdílného odrazu světla na pravé a levé straně k dojmu odlišného zbarvení sousedních přířezů (různý průběh dřevních vláken,i když je barevnost jednotlivých dýhových přířezů stejná). Tento problém je individuální a dá se těžko měřit, záleží na průběhu a sklonu dřevních vláken. Dohoda výrobce s odběratelem určí a přesně stanový pravidla možné úchylky „dojmové“ barevnosti. Následně pak velmi záleží na zkušenosti pracovníků (pracovnic) a jejich schopnosti srovnání jednotlivých přířezů a jejich vhodnosti sesazení. Nesprávná volba sesazení způsobí morální znehodnocení dýhové sesazenky i přesto že je kvalitně sesazená z daného druhu dřeva. Bližší představu odrazu světla přibližuje obr.č.10.

    U každého jednotlivého výrobku se symetrickým uspořádáním čelních ploch, tj. s párovým nebo větším počtem sesazenek na čelních plochách, musí být dodržena i vzájemná souměrnost obrazců sesazenek.
U nábytkových souprav musí být navržena souměrnost a návaznost obrazců sesazenek i na čelních plochách mezi jednotlivými výrobky soupravy. Je povoleno použít dýh z různých svazků, avšak z téhož kmene při dodržení souměrnosti obrazců čelních ploch u shodných elementů soupravy.
Kombinace různých textur téže dřeviny nebo různých dřevin na vnějších viditelných plochách téhož výrobku nebo soupravy mohou být použity jen když jsou součástí architektonického řešení, zahrnutého v platných technických podmínkách výrobku.
U sektorového a sestavovacího nábytku musí být dodržena souměrnost obrazců sesazenek jen na čelních plochách téhož výrobku. Sjednocení barvy a textury na ostatních viditelných plochách výrobku a na všech viditelných plochách výrobků sektorových a sestavovacích řad se děje výběrem vhodných dýh, druhů a textur. Použitím lamidýh (Aro, Alpi apod.) je variabilita a kombinace možných textur na nábytku velice zjednodušena.

Zpět na OBSAH

2.4.2. Vlhkost

    K výrobě sesazenek určených pro všechny plochy nábytku a k výrobě dýhových pásků na hrany se používají dýhy o optimální vlhkosti 8±2 %.
Dýha o vyšší vlhkosti se může používat ve výjimečných případech s těmito omezeními:

- pro sesazenky na čelní plochy jen při sesazení do obrazců Z a V, pro ostatní vnější viditelné sesazenky a pro sesazenky na vnitřní plochy dveří jen při vlhkosti dýhy na začátku zpracování:

max. 12%

- pro ostatní vnitřní viditelné sesazenky a pro neviditelné sesazenky:

max. 17%

- ve všech ostatních případech včetně sesazenek na poddýžky není doporučeno použit dýhy vlhčích než:

max. 10%

Ve všech případech, kdy se použije dýha o vlhkosti vyšší než 10% je nutno postupovat dle následující kapitoly 2.4.4. „Přídavky na sesychání sesazenek“

Zpět na OBSAH

2.4.3. Rozměry

   Základní určování rozměrů přibližují obr.č.11, obr.č.12, obr.č.13.

    Tloušťka sesazenky – je rozměr kolmý na plochu sesazenky a shodný s tloušťkou dýhy, ze které je sesazenka vyrobená. Sesazenky a hrany se vyrábějí z dýh o tloušťkách uvedených v tab.č.2. Ostatní rozměry po dohodě výrobce s odběratelem se zaokrouhlením na celé desítky.

   Šířka sesazenky – je rozměr kolmý na směr průběhu dřevních vláken dýhy u sesazenek s obrazci sesazení Z, V, X, T nebo rozměr kratší strany u sesazenek s obrazci sesazení U, Y, R, SŠ, a RA.

Délka sesazenky – je rozměr rovnoběžný se směrem průběhu dřevních vláken u sesazenek s obrazci sesazení Z, V, X a T nebo rozměr delší strany u sesazenek s obrazci sesazení U, R, SŠ a RA.

Velikost šířky a délky se odvozuje z hrubých rozměrů dílců nebo přířezů, na které budou sesazenky při dýhování nalepeny, zvětšených o přídavek:
- na hrubou šířku dílce nebo přířezu          10 mm
- na hrubou délku dílce nebo přířezu         10 mm

U dílčích sesazenek, které jsou meziproduktem při výrobě sesazenek s obrazci sesazenek X, T, R, SŠ a K se šířka a délka určují shodně jako u sesazenek, avšak přídavek na hrubý rozměr dílce nebo přířezu se rozdělí na poloviny (po 5 mm) a přidá se k těm stranám dílčích sesazenek, které tvoří obvod hotové sesazenky; kromě toho se u dílčích sesazenek přidá přídavek na zastřižení těch stran, které budou tvořit stykové spáry:
- při zastřihávání jedné stykové strany                          10 mm
- při zastřihávání dvou protilehlých stykových stran         15 mm

Při sestavování souborů pro dýhování se sesazenky na dílce (nebo dílce na sesazenky) ukládají tak, aby přídavky na šířku a délku byly rovnoběžně rozděleny po celém obvodu dílce.

Ve zvláštních případech, zpravidla u sesazenek na čelní plochy sesazených do obrazců, jejichž osa (osy) se musí přesně krýt s osou dýhovaných dílců, se doporučuje zhotovovat tyto sesazenky v rozměrech shodných s hrubými rozměry dílců, tj. bez přídavků (obr.č.13). Při sestavování souborů pro dýhování se tyto sesazenky ukládají vždy na horní plochu dílce, tak, aby jejich strany lícovaly se stranami dílce. Sesazenky na protilehlé spodní plochy se zhotovují s přídavkem, aby vzniklý přesah zabraňoval znečištění desek lisu vytrysklým lepidlem. Tento postup se doporučuje zejména v těch případech, kdy dílce se symetrickými sesazenkami jsou formátovány na průběžných formátovacích pilách nebo obráběcích linkách.

Dovolené odchylky rozměrů jsou uvedeny v následující tabulce tab.č.3.

Zpět na OBSAH

2.4.4. Přídavky na sesychání sesazenek

   Přídavky na sesychání sesazenek se mohou používat jen ve výjimečných případech, kdy z technologických důvodů je nutné použít dýhy o vlhkosti vyšší jak 10%. Musí při tom být dodržena omezení zmíněná ve stati 2.4.2.
Upravení rozměrů o přídavky na sesychání se stanovují zásadně jen na šířku sesazenek s přihlédnutím ke skutečné vlhkosti dýhy na začátku zpracování, dřevině a způsobu výroby zpracovávané dýhy. Na sesazenky , jejíchž šířka je menší než nejmenší šířky sesazenek uvedené v tab.č.4 se přídavky na sesychání nestanovují.

   Přídavky na sesychání sesazenek se mohou stanovit dle nomogramu č.1, nomogramu č.2, nomogramu č.3 nebo výpočtem.
Pro stanovení přídavků na sesychání sesazenek pomocí nomogramů jsou dýhy podle dřevin rozděleny do tří základních skupin v závislosti na velikosti tangenciálního sesychání b₀ a b₁. Rozdělení dřevin podle tangenciálního sesychání je uvedeno v tab.č.5.

   Příklady dřevin podle tohoto rozdělení do skupin jsou uvedeny v tab.č.6, tab.č.7, tab.č.8 včetně koeficientů b₀ a b₁.

Při použití nomogramů platí:

Nomogram č.1                pro dřeviny skupiny I.

Nomogram č.2                pro dřeviny skupiny II.

Nomogram č.3                pro dřeviny skupiny III.

Velikosti přídavků na sesychání zjištěné přímo z nomogramů platí pro sesazenky z loupaných a tangenciálně krájených dýh. Pro sesazenky z dýh krájených polotangenciálně (poloradiálně) je potřebné zjištěné hodnoty násobit opravným koeficientem k_zv=0,75 a pro sesazenky z dýh krájených radiálně opravným koeficientem k_zv=0,50.

   Přídavky na sesychání sesazenek stanovené podle nomogramu nebo výpočtem se zaokrouhlují na celé milimetry, přídavky menší jak 5 mm se nepřepočítávají.

Zpět na OBSAH

2.4.5. Jakost sesazenek

   Dovolené vady sesazenek jsou uvedeny v tabulce č.9.
Jakost sesazenky též určuje jakost použité dýhy. Dle normy (ČSN 492317) se jakost dýhy rozděluje do 4 základních skupin. Skupina I., II., III. a IV.,exoty se zařazují ještě do podskupin I.a, I.b, II.a, II.b. Z toho skupina I. je skupina nejjakostnějších dýh a skupina III. (IV.) nejméně kvalitní.
Jakost sesazenek se pak udávala dle jakosti jednotlivých dýh, v tabulce č.10 jsou požadavky na jakost dýh pro výrobu sesazenek.

   Toto rozdělení již však dnes zdaleka nevyhovuje. Dnes převládá trh výrobců a proto museli výrobci vyjít vstříc zákazníkům a stanovit si nové jakostní třídy podle potřeb zákazníků.
Jakostní třídy jsou rozděleny na skupiny a každá skupina předurčuje dýhu k danému účelu použití. Výrobce definuje počet tříd jakosti a určuje kvalitu jednotlivých tříd dle požadavků a nároků odběratele. Materiál je rozsortován do daných třít a připraven k exportu. Každá třída má nadefinovanou minimální šířku a délku.
Odběratel (zákazník) je pak v jednodušší situaci a vybírá dýhy podle toho jaké sesazenky (jaký druh, kam jsou určeny, jaké délky) vyrábí. Při koupi dýh si nabízený materiál kontroluje a případné neshody kvality ujasňuje a vylučuje ty svazky dýh, které jeho představu o jakosti nesplňují.
V tabulce č.11. je uvedeno typické rozdělení včetně charakteristických znaků dané skupiny a rozpětí délek.

Zpět na OBSAH

2.4.6. Označování sesazenek

• K označování dýh a sesazenek v technické a výrobní dokumentaci se používají následující zkratky a značky:
  - Pro označení tuzemských dřevin
  (značení platí i pro dýhy a dýhové sesazenky)

  Jehličnaté:	Smrk	SM
  	Jedle	JD
  	Modřín	MD
  	Borovice	BO
  Listnaté tvrdé:	Dub	DB
  	Buk	BK
  	Jasan	JS
  	Jilm	JL
  	Javor	JV
  	Ořech	OR
  	Bříza	BR
  	Třešeň	TR
  	Hruška	HR
  Listnaté měkké:	Lípa	LP
  	Olše	OL
  	Topol	TP
  	Osika	OS
  	Vrba	VR

  - Pro označení exotických dřevin

  Avodire	AVO	Bubingo	BUB
  Eben	EBE	Koto	KTO
  Limba	LMB	Mahagon	MAH
  Makore	MAC	Okoume	OKU
  Ovangol	OVE	Palisander	PLR
  Teak	TEK
  Dřeviny, pro které nejsou zkratky stanoveny, se vypisují slovem.

• Způsob sesazení podle směru dřevních vláken a průběhu spár se značí velkými písmeny podle obr.č.9 a to:
  Z, V, U, Y, X, T, SŠ, R, RA, K
• Jestliže je potřebné upozornit na způsob, kterým byly dýhy vyrobeny, užije se tohoto označení:
  

  Dýhy loupané excentricky	L
  Dýhy krájené tangenciálně	KT
  Dýhy krájené radiálně	KR
  Dýhy krájené polotangenciálně (poloradiálně)	KPT (KPR)

• K označení sesazenek podle druhu nábytkových ploch se používají následující značky:
  

  Sesazenky na vnější přední plochy		VEP
  Sesazenky na ostatní vnější plochy	+	VE
  Sesazenky na vnitřní plochy		VN
  Sesazenky na skryté plochy		N
  Dýhové pásky na hrany vnější	H+
  Dýhové pásky na hrany ostatní	H

Zpět na OBSAH

2.4.7. Toxicita dřevin

Dřeviny dovážené ze zahraničí (Vietnam, a další) jsou velice agresivní a toxické. Podle biologické účinnosti se dovážená dřeva rozdělují do tří skupin:

I. Biologicky silně agresivní dřeva
a) s převládajícím toxickým působením
b) s převládajícím alergizujícím účinkem
II. Biologicky účinná dřeva
III. Biologicky málo účinná dřeva

Při práci a manipulací s těmito dřevinami se musí dodržovat přísné hygienické předpisy. Při zpracování dýhových přířezů na sesazenky musí být pracovníci upozorněni na riziko při práci. Při prodeji hotových dýhových sesazenek je výrobce povinen upozornit kupujícího na nebezpečí a následky při nedodržení bezpečnostních opatření.
Protože dnešní doba klade velké požadavky na ekologii a ekologickou výrobu, tak se již tyto dřeviny ztrácejí z nabízeného sortimentu výrobců dýh a dýhových sesazenek.

Zpět na OBSAH

2.4.8. Drsnost povrchu

Drsnost povrchu výrobků ze dřeva a zejména dýh a dýhových sesazenek je velice žádanou veličinou. Požadavky na drsnost povrchu se stanoví pro zajištění požadované jakosti výrobků. Drsnost povrchu nezahrnuje vady povrchů (trhliny, rýhy po náhodném poškození). Jejich vliv musí být při kontrole vyloučen. Drsnost povrchu je v dřevozpracující výrobě charakterizována vytrháváním, trhlinami, chlupatosti, vlnkami způsobenými nástrojem a makrostavbou dřeva. Drsnost povrchu se stanoví bez nerovností, způsobených anatomickou stavbou dřeva (pórů). Při dostatečné přesnosti a rozsahu měřících přístrojů se stanový drsnost včetně těchto nerovností (pórů).
Drsnost povrchu se vyjadřuje těmito veličinami (jednou nebo několika):

W_t   Hloubka vlny (DIN4774)
-Vzdálenost mezi nejvyšším a nejhlubším bodem z vyrovnaného vlnového profilu uvnitř vyhodnocované délky l_m.

Křivka materiálového podílu (DIN4762, ISO4287/1)
-Grafické zobrazení mezi vztažným podílem profilu a hloubkou řezu. Doporučuje se vložit vztažnou čáru do profilu shora tak daleko, až se dosáhne např. 3% snížení nosného podílu profilu (obvykle 3-5%) – tzv. „provedeme umělý záběh profilu“.

Určuje se z křivky materiálového podílu (DIN4776)
R_k(R_Pk,R_vk)    -Základní hloubka R_z je hloubka základního profi-lu drsností. Střední výška hrotů profilu, vyčnívajících ze základního profilu drsnosti je redukovanou výškou hrotů R_Pk. Střední hloubka do materiálu vnikajících rýhových profilů je redukovanou hloubkou rýh R_vk.
M_r1, M_r2        -Sečna, která se nachází na vnější straně od materiálu, určuje podíl materiálu M_r1. Podíl materiálu M_r2 je určen sečnou, která základní profil drsnosti omezuje směrem k materiálu. Vztažný profil k vyhodnocení zjištěných údajů se provádí prostřednictvím filtrovacího postupu popsaného v DIN4776.
A₁(F_r1)          “Plocha hrotů“.
A₂(F_r2)          “Ploch rýh“.
R_pk*, R_vk*      -Výška hrotů R_pk* je roztečí mezi nejvyšším bodem profilu a čárou podílu materiálu M_r1. Hloubka rýh R_vk* je roztečí mezi nejhlubším bodem profilu a čárou podílu materiálu M_r2.

   Všechny uvedené hodnoty popisují tvar povrchu materiálu, čím více se nám jich povede získat tím bližší představu a měřeném povrchu máme. V praxi však klademe důraz jen na ty hodnoty, které mají největší vypovídací schopnost. Jsou to ty hodnoty, které můžeme bezpečně změřit v provozních podmínkách.

Největší vypovídací schopnost mají tyto hodnoty:
R_a   - střední aritmetická úchylka profilu.

Dle použité normy (DIN, ISO):
R_z(DIN)   - aritmetický průměr jednotlivých největších výšek (součet největšího vrcholu a největší prohlubně v daném úseku) nerovností profilu. Počet největších nerovností (dle DIN) 5.

   R_z(ISO)   - aritmetický průměr jednotlivých největších výšek (výstupků a prohlubní) nerovností profilu. Počet největších nerovností (dle ISO) 10.

   R_y (R_max)   - největší výška nerovností profilu povrchu.
R_y = y_v.max + y_p.max
kde:   y_v.max – výška největšího výstupku profilu.
y_p.max – hloubka největší prohlubně profilu od střední čáry.

   Veličiny R_a, R_z, R_y(R_max) se zjišťují na základních délkách l_m, uvedených pro rozsahy těchto veličin v tab.č.12. Veličina R_y(R_max) se měří v místech s největší drsností, vybraných vizuálně. Rovněž R_z se zjišťuje v místech s největší drsností, vybraných vizuálně, nebo v místech, stanovených příslušnou normou či jinou metodikou.

   Drsnost povrchu je veličina, která se při výrobě dýhových sesazenek zanedbává. Výroba dýhových sesazenek počítá s následným lisováním sesazenek na povrch konstrukčních desek (DVD, DTD, PD). Po nalisování se povrchy dále brousí a tím se upraví povrch na drsnost, která je požadována povrchovou úpravou. Z tohoto plyne, že se na povrch dýhových sesazenek neklade velký důraz. Počítá se s tím že se povrch dopravou a manipulací znehodnotí a bylo by zbytečné zařazovat kontrolu povrchu již ve výrobě dýhových sesazenek.
Opak je pravdou. Z praxe vyplývá, že měření drsnosti povrchu při výrobě dýhových sesazenek dokáže ušetřit materiál a technologické kroky ve výrobě. Dá se předejít technologickým problémům při lisování (prosáknutí lepidla, rozestupování spár, atd.).
Měřením drsnosti se dá s přesností určit pravá (lícová) a levá (rubová) strana dýhového přířezu. Strana pravá je hladší, povrch je hlazen a stlačován přítlačnou lištou, obsahuje nejčastěji vytrhané vlákna, proloupání a nerovnosti vystupujícího charakteru obr.č.14. Strana levé je stranou hrubší a stranou problémovou. Je strana, která se dotýká nože a obsahuje poměrnou část trhlin různé hloubky. Hloubka trhlin záleží na přesném seřízení krájecího (loupacího) stroje, ostrost nože (nastavení úhlů – ostří, hřbetu, řezu, atd.) je též velice důležitá viz obr.č.15.

   Těchto poznatků by se mělo využívat při sesazování dýh do dýhových sesazenek. Dýhové přířezy, pokud nám to typ sesazení dovolí (musíme respektovat figurální a nefigurální sesazení) se snažíme v sesazence sesazovat tak, aby byly umístěny vždy pravou či levou stranou nahoru. Sesazenka má pak stejný profil drsnosti na celé ploše. Takto sesazenou sesazenku pak lepíme zásadně levou stranou na konstrukční desku. Z obr.č.14. pak vyplývá, že stačí odbrousit velice malou část tloušťky dýhové sesazenky, otočíme-li sesazenku pravou stranou ke konstrukční desce musíme odbrousit poměrně velkou část tloušťky, čímž zmenšíme tloušťkový profil sesazenky. Míra vzniku vad v důsledku probroušení je zde větší. Na širokopásových bruskách se odbrušuje většinou 0,15 mm, proto trhliny či drsnost větší než 0,15mm (R_z=150 mm) lze považovat za vadu sesazenky (dýhových přířezů).
Na obr.č.16. je příčný průřez spojem dýhové sesazenky. Při opracování dýhových výřezů podélným střiháním vzniká tzv. prostřih, který je viditelný a působí rušivě při nesprávném nalepení dýhové sesazenky na konstrukční desku. Snažíme se při střihání otáčet balíky dýh tak, aby prostřih byl na levé straně dýhového přířezu. Správným sesazením a nalepením na konst. desku se částečně eliminuje viditelnost spáry.

   Informativní hodnoty drsnosti povrchu R_z:

Dýha krájená, loupaná         30 – 200 mm (max. 400 mm)

Broušené plochy                 3.2 – 200 mm

Dřevo podélně frézované      8 – 250 mm

Soustružené plochy            16 – 250 mm

Zpět na OBSAH

2.4.9. Spárová pevnost dýhových sesazenek

Spárovou pevností se rozumí pevnost spojení dýhových přířezů v sesazence. Dýhový spoj můžeme namáhat několika způsoby:
- pevnost v tahu kolmo na směr průběhu spoje obr.č.17.
- pevnost v ohybu rovnoběžně s průběhem spoje obr.č.18.
- pevnost ve smyku ve směru kolmém na plochu dýh

Podle technologie spojování můžeme rozdělit spoje do několika skupin:
(pořadí je zvoleno dle stáří technologie, 1-nejstarší tech., 3-nejnovější)

1.) Spojování lepící páskou
a.) neperforovanou
b.) perforovanou

2.) Spojováním tavným vláknem
a.) jedním vláknem
b.) dvěma vlákny

3.) Spojováním na tupou spáru lepidlem
a.) PVAC lepidly
b.) močovinovými lepidly
c.) lepící směsí (kombinace lepidel)

Pevnost spojení by měla být větší než pevnost spojovaného materiálu, toto pravidlo platí při správném dodržení technologických postupů. Velice záleží na použité dřevině (hustotě, drsnosti povrchu, vlhkosti a teplotě povrchu). Některé spojení je technologicky pracnější a náročnější než novější druhy spoje. Pevnosti a stálosti spojení též souvisí s tloušťkovou dimenzí dýhové sesazenky. Zatímco nové technologie počítají z tloušťkovým rozsahem 0,5 – 0,7 mm, starší technologie lze bez problémů použít u tloušťkových dimenzí 3 a více milimetrů.
Spoj by měl být dostatečně pevný a pružný, musí vydržet manipulaci a dopravu dýhových sesazenek k další technologické operaci – lisování.
Při lisování je spoj namáhán extrémními silami a vlivy. Je namáhán vysokou teplotou a tlakem odpařujícího se rozpouštědla z lepidla, které působí proti silám držícím spoj dýhové sesazenky. Při nedodržení správných lisovacích tlaků, teplot a konzistence lepidla dochází k rozestupování sesazenkových spár a k prosakování lepidla na povrch dýhových sesazenek což vede k znehodnocení dílce.
Nejnovější technologie lepení do spáry ad.3. je řešena tak, že v celé délce spáry je materiál slepen. Takto zpevněný spoj pak zabraňuje prostupování lepidla dýhovým spojem. Lepení na tupo je technologie velice náročná na přesnost střihu a tloušťkové dimenze použitých dýh, ale odpadá operace broušení spojení, které je např. u technologie lepení papírovou páskou ad.1. Použití tavného vlákna ad.2. je zatím nejpoužívanější a nejméně náročnou technologií, ale dochází zde k velkému procentu prosakování lepidla spárou při lisování a tím znehodnocení dílce, ale i dýhové sesazenky.
Technologie lepení lepící páskou ad.1. je poměrně stará, avšak její pevnost je vysoká a nejméně náročná na dodržení technologických postupů. Problémy vznikají až po nalisování a odstraňování lepící pásky broušením. Tento problém se řeší lepením dýhových sesazenek tak, že papírová páska je kladena do spoje mezi dýhovou sesazenku a konstrukční desku. Klade-li se dýhová sesazenka páskou na lepený materiál vzniká problém prolisování papírové pásky a uvolňování styčných spár v důsledku nestálosti použitého lepidla na lepící pásce. Tento problém byl vyřešen použitím perforované lepící pásky a tím zajištění soudržnosti spár dýhové sesazenky. Tato technologie je na ústupu a používá se jen při spojování dýh o takové tloušťce, které by se jinými technologiemi nedaly spojit.

Zpět na OBSAH

3. TECHNOLOGIE SESAZOVÁNÍ

3.1. Ruční sesazování dýhových přířezů

   Při ručním sesazování se používá papírová páska a méně často tavné vlákno. Pomocí papírové lepící pásky se spojují opracované dýhové přířezy do sesazenek tak, aby vzniklé polotovary měly plošné rozměry, odpovídající rozměrům nábytkových dílců, pro které jsou určeny včetně potřebných přídavků. Při sesazování jsou zpravidla zároveň vytvářeny obrazce, využívající charakteristické vlastnosti dýh (struktury, textury, kresby a průběhu dřevních vláken) ke zvýšení vzhledových účinků na finálních výrobcích.
Typické ruční a někdy až řemeslné pojetí práce je používáno při tvorbě intarsií. Zde je největší důraz kladen na výběr dýh, právě pro jejich charakteristické vlastnosti.

Ruční sesazování se používá v těchto případech:
- při sesazování sesazenek určených na čelní nábytkové plochy, pokud jsou zhotovovány z dýh
s výraznou texturou a kresbou s výjimkou dýh s texturou páskovou a pruhovou.
- při sesazování sesazenek z kořenic
- při sesazování všech sesazenek nebo dílčích sesazenek:
- u nichž stykové spáry dýhových přířezů neprobíhají rovnoběžně s dřevními vlákny
(sesazenky typu R, SŠ, K).
- u nichž stykové spáry mezi dýhovými přířezy nebo dílčími sesazenkami
vytvářejí křížové spáry (sesazenky X, Y, T, R, SŠ, RA, K).
Dílčí sesazenky těchto sesazenek mohou být sesazeny i strojně.
- při sesazování sesazenek technických nebo sesazenek na neviditelné nábytkové plochy
v těch případech, kdy stykové spáry dýhových přířezů nemusí být slepeny po celé délce.

Zpět na OBSAH

3.1.1. Vybavení pracoviště ručního sesazování

• Pracovní stůl
• Dílenské vozíky nebo palety na hotové sesazenky
• Stojánek na upevnění a vlhčení pásky, popř. stojánek na tavné vlákno a strojek KHL/1
• Pro spojování se používá papírová lepící páska hladká nebo perforovaná šířky 12 až 20 mm, popř. 2x tavné vlákno 1110.
• Pomůcky k přitlačování lepící pásky
• Dýhořezka
• Dřevěné pravítko
• Délkové měřidlo (ocelový metr svinovací)
• Pomůcky k popisování sesazenek

Zpět na OBSAH

3.1.2. Technologické podmínky

 - vlhkost zpracovávaných dýhových polotovarů                              8±2 %
- teplota pracovního prostředí;                                                    20±2 ^oC
- relativní vlhkost vzduchu;                                                         45±10 %
Pokud teplota a relativní vlhkost vzduchu neodpovídá uvedeným hodnotám, je nutno zabezpečit jejich regulování tak, aby odpovídaly stavu rovnovážné vlhkosti dřeva v mezích 8±2 % nebo dle nomogramu č.4.
- umělé osvětlení
- intensita         - na pracovišti                              E_min           160 lx
E_max          300 lx
- na pracovním místě                      E_min           300 lx
E_max          500 lx
- rovnoměrnost                              E_min : E_max = 1:3

Zpět na OBSAH

3.1.3. Postup práce

a.) Všeobecné zásady ručního sesazování

Svazek opracovaných dýhových přířezů, ze kterého má být zhotovena určená sesazenka se musí překontrolovat a dýhové přířezy s nedovolenými nebo neopravitelnými vadami se musí vyřadit. Svazek s nedostatečným počtem použitelných dýhových přířezů určených na sesazenky pro vnější viditelné plochy se musí též vyřadit, v ostatních případech se mohou chybějící dýhové přířezy doplnit z dalšího svazku.
Použitelný svazek opracovaných dýhových přířezů se rozloží na pracovní stůl v uspořádání, které odpovídá stanovenému způsobu sesazení a stanovenému obrazci sesazenky.
Po rozložení svazku je nutno překontrolovat rozměry a u sesazenek určených na vnější viditelné plochy též návaznost textury a kresby na všech stykových spárách. Případné odchylky, pokud je to možné, se upraví vzájemným přemístěním jednotlivých přířezů tak, aby byly co nejmenší.
U párových sesazenek určených na čelní nábytkové plochy se musí překontrolovat též návaznost textury a kresby mezi jednotlivými sesazenkami téhož výrobku. Jednotlivé dýhové přířezy sesazenky se označí, aby bylo možno samostatně s nimi manipulovat. Označené přířezy lze zpátky složit do svazku a odložit na připravenou paletu nebo stůl.

Opracované dýhové přířezy uspořádané do stanoveného obrazce se slepují opracovanými hranami k sobě pomocí lepicí pásky způsoby podle obr.č.19. Postup při slepování je následující:

Pokud je z technicko-organizačních důvodů nutné ručně pomocí lepicí pásky sesazovat sesazenky na neviditelné nábytkové plochy nebo sesazenky technického charakteru (poddýžky, soubory z vrstvených dýh apod.) mohou se dýhové přířezy těchto sesazenek spojovat pouze sponkami napříč stykových spár, nebo přelepením lepicí páskou při okrajích a středem po celé šířce sesazenky obr.č.19.c,d. U poddýžek a sesazenek technického charakteru se může lepicí páska nalepovat též z levé strany sesazenky (při dýhování nebo lepení souborů se bude nacházet v lepidlové spáře). V tomto případě se použije lepicí páska perforovaná, přičemž plocha po obvodu sesazenky do vzdálenosti 50 mm od okrajů musí být bez lepicí pásky.
Dýhy i sesazenky jsou materiály snadno poškoditelné při všech manipulačních operacích. Aby se počet takových operací co nejvíce omezil, je účelné spojit u ručního sesazování vlastní sesazování s přelepením čelních konců sesazenek a s provedením oprav sesazenek. Při přelepování čelních konců se lepicí páska nalepuje zároveň s čelní hranou na obou koncích sesazenky. Přelepením čelních konců musí být sesazenky opatřeny v těchto případech:

Všechny sesazenky, pokud jsou určeny na čelní nábytkové plochy se při operaci sesazování označují a číslují (každá sesazenka je označena značkou určující její orientaci na hotovém výrobku, opatřena číslem série a pořadovým číslem v dávce).

b.) Sesazování do jednoduchých obrazců typu Z a V (obr.č.19.a,b)

Sesazenky s obrazci těchto typů jsou nejjednodušší sesazenky a sesazují se většinou strojně. Ručně se sesazují pouze v případech, jsou-li určeny na čelní nábytkové plochy a pro jejich zhotovení je použita dýha s výraznou texturou a kresbou, u které by při strojním sesazování nebylo možno dodržet potřebnou návaznost. To prakticky zahrnuje všechny okrasné dýhy s výjimkou dýh s páskovou a pásovou texturou, které je možné i na sesazenky určené pro čelní plochy nábytku sesazovat strojně.
Ruční sesazování do obrazců typu Z a V se uskutečňuje postupem popsaným v odstavci a) všeobecné zásady ručního sesazování.

c.) Sesazování do obrazců typu U (pod úhlem – obr.č.19.c)

Jednotlivé sesazenky s obrazci tohoto typu se používají výhradně jen na poddyžky. Sesazují se z dýhových přířezů tvaru kosodélníků nebo lichoběžníků opracovaných tak, aby po sesazení dřevní vlákna probíhala pod úhlem cca 45^o ke straně sesazenky.
Návaznost textury ani pořadí jednotlivých přířezů nejsou důležité, do jedné sesazenky se mohou použít přířezy z různých dýhových svazků téže dřeviny a tloušťky.
Ruční sesazování se uskutečňuje rovněž postupem popsaným v odstavci a.), ale dnes se toto sesazování provádí výhradně strojně.

d.) Sesazování do obrazců typu X a T (obr.č.20.)

Při sesazování sesazenek těchto typů je vždy nejdříve nutno sesadit dílčí sesazenky, a to pro sesazenky s obrazci typu X po dvou zrcadlově shodných dílčích sesazenkách typu Z a pro sesazenky s obrazci typu T po dvou zrcadlově shodných dílčích sesazenkách typu V.
Při sesazování sesazenek s obrazci typu T, určených na čelní nábytkové plochy, je vhodné po vytřídění nepoužitelných dýhových přířezů sestavit předem celou sesazenku, případně všechny párové sesazenky bez slepování, překontrolovat a podle potřeby upravit návaznosti textury a kresby, přířezy očíslovat a teprve potom přistoupit k vlastnímu sesazování dílčích sesazenek. U sesazenek s obrazci typu X nejsou tyto úkony zpravidla potřebné, protože jsou sesazovány z podstatně menšího počtu přířezů.
U sesazených dílčích sesazenek se zastřihují na nůžkách ty strany sesazenek, které na hotové sesazence budou tvořit středovou spáru. Zastřihování se provádí tak, že linie střihu musí být vedena tak, aby probíhala kolmo na již sesazené podélné spáry dílčích sesazenek a zároveň byla dodržena návaznost textury a kresby mezi oběma dílčími sesazenkami i návaznost jejich stykových spár. Linie vedení střihu se proto musí vyznačit ryskami při okrajích obou dílčích sesazenek.
Zastřižené dílčí sesazenky se uloží na pracovní stůl tak, aby vytvořily konečný obrazec X nebo T. Pečlivě se upraví potřebné návaznosti textury, kresby u stykových spár a středová spára se přelepí nejdříve spojkami a pak po celé délce středové spáry lepicí páskou.
Sesazenky X a T z měkkých světlých dřevin (např. bříza) vykazují někdy po dokončení povrchovou úpravou v okolí křížových spár barevně odlišné skvrny. Příčinou je odlišný lom světla na deformovaných vláknech. Závadě se snaží předejít napuštěním hran dýhy v čelních spárách 5% roztokem glutinového klihu.

e.) Sesazování do obrazců typu SŠ

Sesazenky s obrazci tohoto typu se sesazují ze dvou, tří i čtyř dílčích sesazenek typu U. K jejich zhotovení se používají výhradně jen dýhy s páskovou texturou a kresbou.
Svazky dýhových přířezů pro sesazování dílčích sesazenek se opracovávají jen z obou podélných hran, které musí být rovnoběžné. Úhel průběhu dřevních vláken ke stykovým spárám dílčích sesazenek může být u různých obrazců tohoto typu různý (zpravidla od 30 do 60 ), u téhož obrazce však shodný. Dílčí sesazenky se sesazují tak, aby byly zrcadlově shodné podle osy vytvořené stykovou spárou.
Dílčí sesazenky se po sesazení na stykových stranách zastřihují na nůžkách a po zastřižení sesazují a slepují do konečného obrazce.

f.) Sesazování do obrazců typu R (obr.č.21.)

Sesazenky s obrazci tohoto typu se sesazují vždy ze 4 kusů dílčích sesazenek typu U. Ke zhotovování jsou rovněž vhodné jen dýhy s páskovou texturou a kresbou.
Dýhové svazky přířezů určených pro sesazování dílčích sesazenek jsou opracovány na nůžkách jen ze dvou podélných hran, které musí být rovnoběžné. Sesazení dílčích sesazenek musí být provedeno tak, aby po sestavení do konečného obrazce byly zrcadlově symetrické podle obou jeho středových spár.
Sesazování a zastřihování dílčích sesazenek se uskutečňuje na dvakrát. Nejdříve se zastřihnou a sesadí dvě a dvě dílčí sesazenky do párů, pak se zastřihnou stykové hrany obou těchto párů a teprve pak se sesazuje konečný obrazec sesazenky.

g.) Sesazování do šachovnice – obrazce typu Y (obr.č.22.)

Svazky dýhových přířezů připravené pro sesazování do těchto obrazců musí být předem opracovány ze všech čtyř stran – na délku i šířku, zpravidla do tvaru čtverců nebo obdélníků.
Před sesazováním se opracované svazky přířezů kontrolují, přířezy s nedovolenými nebo neopravitelnými vadami se musí vyřadit. U čtvercových přířezů se kvalitativně vyhovující přířezy předem rozdělí na dvě poloviny a určí se směr průběhu vláken, ve kterém budou v sesazence na sebe navazovat. Pro sesazenky z obdélníkových přířezů musí být předem připraveny dva druhy, s průběhem vláken rovnoběžným s delší stranou a s průběhem vláken kolmým na delší stranu přířezu.
K sesazování je potřebná podložka, opatřená zarážkami – lištami, vymezujícími pravoúhlost sesazenky. Sesazuje se postupně po řadách rovnoběžných s kratší stranou sesazenky, každá styková spára se ihned po přisazení přířezu přelepuje jednou nebo dvěma sponkami. Při přisazování přířezů v druhé a dalších řadách musí být vznikající křížové spáry mezi jednotlivými přířezy sesazeny co nejpřesněji, jinak se každá chyba postupně zvětšuje. Po sesazení třech až čtyřech řad je nutno provést pečlivou kontrolu a eventuelní odchylky upravit přesným zaříznutím koncové spáry po celé šířce sesazenky dýhořezkou podle pravítka tak, aby úběr byl co nejmenší.
Po sestavení a slepení celé sesazenky sponkami se spáry mezi řadami v obou směrech přelepí lepicí páskou po celé délce tak, aby lepicí páska nepřesahovala obvodové hrany sesazenky. K obvodovým hranám se přisadí pásky dýhy o šířce 15 až 20 mm připravené z dýhového odpadu stejné tloušťky jako dýha sesazenky, chránící okraje sesazenky proti poškození a nahrazující potřebný přídavek, protože součet rozměrů sesazovaných přířezů se na délku i šířku shoduje s čistým rozměrem dílce, na který bude sesazenka nalepena.
Šachovnicové sesazenky s diagonálně probíhajícími řadami je po sesazení nutno oříznout nebo zastřihnout na čistý rozměr dílce a pak rovněž po celém obvodu přisadit pásky odpadové dýhy jako potřebný přídavek.
Párové sesazenky sesazené do šachovnice mohou na sebe navazovat dvěma způsoby:

h.) Sesazování do radiálních obrazců RA (obr.č.23.)

Sesazování do radiálních obrazců se používá nejčastěji u sesazenek určených na kruhové desky stolů a stolků, méně u sesazenek ostatních pravoúhlých tvarů, patří mezi nejnáročnější způsoby sesazování, vyžadující převážně ruční práci s vysokými nároky na přesnost provedení.
Svazky dýhových přířezů se na nůžkách opracovávají s přídavkem, protože přesné opracování je bez nákladných přípravků prakticky nemožné. Pro sesazování se svazky opracovaných dýhových přířezů připravují:

Obrazce radiálních sesazenek se v zásadě liší jen počtem dýhových přířezů použitých při jejich sesazení. Teoreticky může být obrazec sesazen z libovolného počtu přířezů, v praxi se nejčastěji používá počet přířezů dělitelný 4 od 12 přířezů výše. Úhlové hodnoty a údaje pro výpočet rozměrů přířezů v závislosti na poloměru kruhové sesazenky pro nejčastěji používané obrazce sesazení jsou uvedeny v tabulce č.13. Potřebné šířky přířezů v závislosti na poloměru kruhové sesazenky a počtu přířezů se mohou určit též podle grafu na obr.č.24.
K sesazování je potřebná podložka, na které je přesně narýsován obrazec sesazenky, u sesazenek s poloměrem od 350 mm výše polovina obrazce sesazenky, aby se sesazované spáry nacházely v optimální pracovní zoně.
Svazek opracovaných přířezů je nutné před sesazováním překontrolovat, přířez s nedovoleným nebo neopravitelnými vadami je třeba předem vyřadit. Při sesazování se přířezy přisazují buď způsobem „za sebu“ nebo „proti sobě“. Protože sesazování „proti sobě“ je náročnější na návaznost textury a kresby, je při použití tohoto způsobu vhodné a u dýh s velmi výraznou texturou a bohatou kresbou nutné celou sesazenku předem sestavit bez slepování, návaznosti překontrolovat, případné diference upravit vzájemným přemístěním přířezů, přičemž v definitivním pořadí očíslovat nebo jinak vhodně označit, v upraveném pořadí znovu složit do svazku a teprve pak přistoupit k vlastnímu sesazování.
Při sesazování se doporučuje následující postup:

• Pro sesazenky o poloměru do 350 mm
  

  - Zvolit směr ukládání přířezů na předrýsovaný obrazec (podle nebo proti hodinovým ručičkám). Podle zvoleného směru ukládání přiložit první dýhový přířez na obrazec tak, aby jeho jedna hrana lícovala s narýsovanou čárou obrazce a současně přířez byl přesně špicí ve středovém bodě obvodové kružnice obrazce. Dle obvodu obrazce naznačit tužkou na konec přířezu rysku, správné polohy druhé hrany. Mimo podložku oříznout hranu přířezu dle spojnice vrcholu špice přířezu a naznačené rysce.

  - Oříznutý první přířez přesně uložit na podložku, pečlivě překontrolovat, aby vrchol středového úhlu ležel přesně ve středu obvodové kružnice obrazce a uložený přířez přilepit k podložce krátkými sponkami, umístěnými na delší hraně a krátké (obvodové) hraně přířezu.

  - K zaříznuté hraně prvního přířezu přiložit další přířez, orýsovat polohu jeho levé (pravé) stykové hrany,zaříznout tuto hranu dýhořezkou mimo podložku a přířez přesně přisadit a stykovou spáru přilepit krátkými sponkami lepící pásky. Další přířezy se orýsovávají, přiřezávají a přisazují stejným způsobem, střed sesazenky, ve kterém se stýkají vrcholy přířezů musí zůstat po celou dobu sesazování volný, sponky se při přelepování spár musí umisťovat ve vzdálenosti 3 až 4 cm od středu sesazenky. Aby se zabránilo event. nežádoucímu posunutí již sesazené části sesazenky oproti obrazci, narýsovanému na podložce, je vhodné přilepit k podložce každý již přisazený přířez krátkou spojkou umístěnou na obvodovou hranu.

  - Před vsazením posledního přířezu, jehož levá (pravá) styková hrana se orýsuje podle pravé (levé) stykové hrany prvního přířezu se odstraní sponky, kterými byla sesazenka přilepená k podložce, přelepí se střed sesazenky, všechny stykové spáry po celé délce a okraje sesazenky po celém obvodu.

• Sesazenky o poloměru větším, než 350 mm
  Se sesazují ze dvou polovin obdobným postupem jako menší sesazenky typu RA s těmito rozdíly:

  - Na podložce je narýsována polovina obrazce sesazenky.

  - První přířez se uloží na podložku a přilepí sponkami tak, aby jeho pravá styková hrana (od středu kružnice) se kryla s pravou stykovou spárou obrazce na podložce a jeho levá styková hrana přesahovala narýsovaný obrazec o 1 až 2 mm a mohla být zaříznuta po sesazení celé poloviny sesazenky dle obr.č.23.

  - Po sesazení a přelepení všech přířezů první poloviny sesazenky se přelepí všechny stykové spáry po celé délce, střed sesazenky však musí zůstat stále volný, pak se přesně orýsují koncové polohy stykových hran prvního a posledního přířezu, dílčí sesazenka se olepí a mimo podložku se přiříznou hrany, jimiž se bude tato část sesazenky stýkat s její druhou polovinou. Při pečlivě a přesně provedeném sesazení střed sesazenky musí ležet přesně na spojnici obou rysek.

  - Druhá polovina sesazenky se sesadí a po sesazení orýsuje a přiřízne stejným způsobem jako první polovina sesazenky. Pak se z pracovního stolu odstraní podložka, obě sesazenky se přiříznutými stykovými hranami přisadí k sobě, střed a styková spára se přelepí sponkami a po celé délce. Posledním úkolem je olepení okrajů sesazenky po celém obvodu.

  i.) Sesazování do obrazců typu K

  Jedná se o sesazenky skládající se z dílčích sesazenek jednodušších typů, různých způsobu sesazení z jedné nebo více druhů dřevin sesazované do složitých obrazců. Sesazenky jsou z pravidla určeny na čelní viditelné plochy, na dílce podlahových a stropních panelů.
  K výrobě dílčích sesazenek pro kombinované sesazenky se mohou použít jen dýhy o stejné jmenovité tloušťce, vyrobené krájením nebo excentricky loupané.
  Dílčí sesazenky jsou převážně vyrobený strojně. Do konečného obrazce jsou sesazovány ručně vláknem nebo papírovou páskou dle bodu a.).

Zpět na OBSAH

3.2. Strojní sesazování dýhových sesazenek